ECUADOR + LOS GALAPÁGOS  -  7. – 24. března 2018

PROGRAM:

St. 7/3 – přílet Quito 16,15 (první skupina)

Čt. 8/3 -  focení kolibříků (první skupina), druhá skupina přílet 16,15

Pá. 9/3 – přelet z Quita na Galapágy – ostrov San Cristóbal (SC), Sea Lion Bay

So. 10/3 – SC – výlet na Kicker Rock

Ne. 11/3 – přelet na ostrov Isabela (IS) – Rock of Tears

Po. 12/3 – IS: výlet na Lava Tunels

Út. 13/3 – IS: rezervace obřích želv

St. 14/3 – IS: rezervace obřích želv, projížďka na kajacích, šnorchlování

Čt. 15/3 – přesun lodí na ostrov Santa Cruz (SC), Charles Darwin centrum,              rezervace obřích želv

Pá. 16/3 – SC: výlet na ostrov Seymur, pozemní leguáni, fregaty atd.

So. 17/3 – SC: Focení želv, výlet na ostrov Santa Fé – šnorchlování

Ne. 18/3 – odlet zpět do Quita a následný přejezd autobusem do Hot Springs

Po. 19/3 – přejezd autobusem do Amazonie – řeka Arajuno, noční procházka pralesem

Út. 20/3 – ranní focení papoušků, návštěva indiánské vesnice Kichwa, focení opic

St. 21/3 – první skupina – focení opis, druhá skupina rafting

Čt. 22/3 – odjezd zpět do Quita

Pá. 23/3 – odlet Quito – ČR

 

POPIS CESTY:

1. den St. 7/3

Check-in přes internet (příště využít www.seatguru.compro výběr místa). Vladimír a Miroslav už byli na letišti, bohužel jsme seděli každý jinde. Přestup v Amsterodamu proběhl hladce. Cesta do Quita trvala skutečně 12 hodin. Bohužel druhá skupina, která jela business třídou směr Praha-Istanbul-Quito, měla velké zdržení v Praze, takže jim ulétlo letadlo v Istanbulu. Vracejí se zpět do Amsterodamu a poletí až ve čtvrtek.

My jsme doletěli na čas v 16,15 místního času. Na letišti nás čeká průvodkyně Isabela z Adventure Journey. Chytili jsme trochu dopravní špičku, ale za hodinu jsme v hotelu Mercure, hezký 4* hotel kousek od centra. Protože jsme na rovníku, stmívá se v 18,30 a v 6,30 rozednívá. Časový posun proti Praze je -6 hodin. Na doporučení jsme si vzali taxíka za USD 7,-, který nás vyvezl na krásnou vyhlídku nad Quito k obrovské soše S. Virgine. Večeře v dobře umístěné restauraci nad městem ale za moc nestála. Ještě před tím jsme s Isabelou dohodli změnu programu na zítřek – místo okružní jízdy po městě jsme si sjednali návštěvu ptačí rezervace.

2. den Čt. 8/3

Ráno snídaně v 6 hodin formou bufetu, v 6,20 odjezd se Sebastianem, odborníkem na ptáky do Bird watching YANACOCHA (horský prales) ca 2 hodiny cesty z Quita do výšky 3200 m/m – cena 15 USD, kde jsme pobyli ca 2 hodiny focením kolibříků u pítek. Pak jsme sjeli do mlžného pralesa do výšky 1450m/m do Bird watching Reserva Alambi – cena 5 USD. Mr. Favian Luna Castillo má i svůj facebook, kolibříci byli samozřejmě jiní, hezké focení. Zde jsme strávili další 2 hodiny. Ve vzdálenosti cca 300m jsme se najedli v „nové“ restauraci – jídlo vč. pití za USD 5. Celá cesta z Quita (2700m/m) nahoru do 3200m/m vedla strmými strázy a serpentinami. Přehoupli jsme se přes první řadu And, odkud jsme částečně viděli začínající řetězec vulkánů (nahoře byly bohužel mraky). Cesta z horského pralesa do mlžného trvala ca hodinu – prašná cesta. Zpět jsme se vraceli částečně po stejné trase zase nahoru a dolů až do „Mitad del Mundo“ – střed světa. Celý den na horách jsme byli na severní polokouli.  Místo, nazývané Střed světa bylo určeno na základě měření v r. 1736. Byla zde vystavěna misionářská stanice a pomník až do roku 2000, kdy proběhlo přesné měření vojenskou GPS. Rovník se tenkrát posunul o 200m jižně. Na současné rovníkové linii jsou dnes sluneční hodiny, maketa globusu, přenosná nádoba umyvadla pro demonstraci točení vodního víru. Na rovníku vytéká voda z výpustě rovně dolů, na severu se točí po směru hodinových ručiček, na jihu naopak. Další fenomén rovníku je postavení čerstvého vajíčka na špičku na hlavičku hřebíku. Skutečně se nám podařilo vejce umístit, aniž by spadlo na jakoukoli stranu. Dalším testem byla chůze naslepo po linii rovníku. Jakýmkoliv odchýlením ze směru člověk cítí tlak na vrácení se na rovník. Neuvěřitelné!!!!

Večer dorazil zbytek skupiny a těšili jsme se na zítřek.

3. den Pá 9/3

Odjezd z hotelu v 7,15. Na letišti nám za USD 20,- vystavili speciální pas pro Galapágy. Nesmíme dovézt žádné potraviny. Odlet má zpoždění (původně 10,15). Už jsme kompletní skupina 7 osob – dáváme si pití a těšíme se na odlet v 11,15. Let trval 3,5 hod. s mezipřistáním v Guayaquilu, přistáváme ve 14,45 v Puerto Mureno na ostrově San Cristóbal.

Průchod pasovkou trval více než hodinu. Zaplatili jsme 100USD vstupní vízum na Galapágy. Čekal nás průvodce Christian z Adventure Journey. Odvoz do hotelu La Zayapa trval 10 min. Puerto Mureno je malé hlavní město ostrova.

Hned jsme se ubytovali, převlékli do plavek a kraťasů, vzali foťáky a za 5 min. jízdy autobusem a 20 min. chůze jsme došli na pláž La Loberia, posetou lávovými kameny. Hned jsme se vydali podél pobřeží, kde se na černých kamenech vyhřívali černí mořští leguáni. Mezi nimi se pohybovaly malé barevné lávové ještěrky. Nad námi létali terejové a velké fregatky. Všude ve vodě i na pláži se vyvalovali lachtani. První focení se zapadajícím sluncem se vydařilo. Také první šnorchlování mezi lachtany, želvami a korálovými rybami bylo skvělé. Zdrželi jsme se až do úplného západu slunce a pak jsme nestačili utíkat k autobusu před komáry. V 19,30 večeře v místní restauraci – ryby, plody moře apod. Cena ca 30USD. Domluva programu na zítřek.

4. den So 10/3

Snídaně v 7,30. V 9,30 jsme odjeli taxíkem-lodí ke katamaránu, abychom se vydali na plavbu ke Kirken rock (Léon dormido – spící lev), asi hodinu jízdy z Puerto Mureno. Cílem bylo šnorchlování a focení. O loď jsme se dělili ještě s 5 potápěči z Austrálie a Dánska. Tréning našeho šnorchlování a jejich potápěčské výbavy byl na pláži ca 30 min. od Kirken. Podmínky pro focení nebyly ideální – prudké světlo na pláži, i pozdější focení ptáků na skále nahoru proti obloze a na houpající se lodi nebylo vůbec ideální. Ovšem šnorchlování byl opravdový zážitek. Po obědě jsme obeplavali polovinu skály, docela blízko pod námi byly útesoví žraloci, viděli jsme mořské želvy, lachtany a jiné ryby. V průrvě mezi skalami byly docela slušné vlny. S výstupem na loď nám úspěšně pomáhala posádka. Cesta zpátky při západu slunce trvala opět asi 40 min. Večeře v restauraci La Rosita (plátek kuřete+ 2 dcl vína USD 27,).

5. den Ne 11/3

V 5,45 odešla část skupiny fotit na vzdálenější pláž za Puerto Mureno. Po východu slunce, když se začalo oteplovat, se stahovalo spoustu leguánů z mangrovníků do moře se najíst. Bylo to fascinující. Bohužel v 8,30 byl náš odjezd na místní letiště, odkud jsme přelétali na ostrov Isabela. Letadlo mělo asi hodinu zpoždění, v 10,30 jsme nasedli do malého letadla společnosti EMETEBE. Krásný vyhlídkový let trval 45 min. Po příletu jsme byli autobusem převezeni během 10 min. do krásného hotelu Cormonant na pláži v hlavním městě největšího ostrova Isabela Puerto Villamil. Na ostrově se nachází 6 nejvyšších sopek, z nichž některé dosud doutnají. Poslední výbuch kouře byl v r. 2005. Naštěstí sloup kouře nešel na město.

Zlatá pláž u moře se svažuje pomalu, vlny se zde pěkně obrací. Voda teplá ca 30 stupňů. Po ubytování jsme vyrazili na lávové skály, kde se to jen hemžilo mořskými černými leguány. Procházka pak vedla přes lagunu s plameňáky, kde jich bylo poskrovnu. Na všech ostrovech Galapág je jich ca 500, bohužel se moc nerozmnožují, protože je zde pro ně málo potravy.

6. den – Po 12/3

Poloha hotelu nám umožňovala se individuálně pohybovat, takže při východu slunce jsme opět fotili ty nejhezčí záběry leguánů a krabů na pobřeží.

V 8 hodin byla snídaně v blízkém Sun and Coffee baru. V 11 hod. jsme nákladním taxíkem jeli do půjčovny neoprenů, brejlí a ploutví. Velká zábava při zkoušení. Pak nám vše naložili, nacpali do tašek, takže na lodi jsme se dohadovali o správné velikosti neoprenů. Loď s dvěma velkými motory měla průvodce Joela a kapitána. Odjezd v 11,30 podél ostrova na sever, jeli jsme ca 1 hodinu. Cestou jsme minuli samostatnou skálu uprostřed oceánu, na dohled od pevniny, úchvatný obraz narážejících vln.

V chráněné zátoce jsme se převlékli do neoprenů a šli šnorchlovat. Bylo úchvatné plavat podél mořské želvy velké ca 1,5 m, která se při vynořování na nás vůbec neohlížela, aby se rychle nadechla a zase se krmila pod vodou ca 30 minut. Někteří odvážlivci se nechali potopit průvodcem ca 2 m k otvoru ve skále, kde se schovávali 2 žraloci útesoví. Po ca hodině šnorchlování jsme dostali na palubě oběd (krabičky s rýží a tuňákem a zeleninou a výborný broskvový džus). Po obědě nás čekal senzační zážitek. Museli jsme proplout dosti nebezpečným úsekem mezi pobřežními skalami, abychom se dostali do chráněné zátoky zvané Lava tunels. Proplouvali jsme mezi zbytky lávy, která vytekla před milionem let ze sopky do moře a vytvořila neuvěřitelně bizarní kamenné útvary. Bylo to jak z jiné planety. Na povrchu skal se uchytila tráva a rostly sloupové kaktusy a opuncie. Mezi nimi hnízdili ptáci – hlavně modronozí terejové. Loď se pomalu a opatrně prodírala mezi ostrými kameny křišťálově čistou vodou. Ticho a pomalu zapadající slunce vytvořily z tohoto místa magický zážitek. Uprostřed loď zastavila a my jsme se mohli opatrně pohybovat po vyznačených cestách a fotit a fotit. Kapitán porušil pravidla a místo v 16 hodin jsme odjížděli až v 17 hodin. Spěchal pak dost do přístavu v Puerto Villamil, aby tam byl alespoň v 18 hodin, tj. před setměním. Následovala sprcha a večeře v 19 hod. v restauraci Isabela – grilované krevety, steaky dopékané na stolním malém grilu. Pivo, víno …. Cena ca USD 33,-.

 

7. den – Út 13/3

Vstáváme v 5,30, autobusem jedeme na kraj přírodního parku Wall of Tears, kde mají být k vidění želvy obrovské. Zhruba v 6,15 svítá, fotíme na pláži. Cesta až ke „Zdi nářků“, kterou postavili vězni bývalého vězení, je dlouhá ca 5 km. S nákladem foto-zařízení si na tuto cestu s přibývajícím vedrem nikdo netroufá, zvláště když jsme po zhruba 2 km narazili na první, středně velkou želvu, která je přímo na cestě. Postupně objevíme ještě 3 další. Focení nebere konce, slunce začíná nepříjemně pálit. V 9 hodin dorážíme zpět k autobusu a v 9,30 jdeme na snídani. Pak máme volno, po obědě si mnozí půjčují kola, aby se svoji technikou v 16,30 snáze dorazili ke Zdi. Cesta byla náročná, ale želvy vyfotili.

Já jsem si dopoledne obešla skály u starého pieru, jehož rozpadající se zbytky byly doslova obležené desítkami leguánů různých velikosti. Nedaleko totiž byla hnízda, kde se malí leguánci klubali z vajec. V pobřežním bistru jsem ochutnala výborné empanadas + vypila čerstvý kokosový ořech – to vše za USD 5,-. Koupání v bouřícím Tichém oceánu. V 18,30 zapadá slunce a Chris nám připravil před hotelem na pláži Wellcome drink – víno, pivo, cola. Focení západů slunce nikdy neomrzí. Večere v 19,30 opět v Isabele byla ještě lepší než včera.

8. den – St 14/3

V plánu bylo šnorchlování z kajaků v Tintoreras Islet (Žraločí záliv). Jeli jsme jenom 4 – Ondřej, Martina, Marie a já. Mirek, Vláďa a Jirka dali přednost projížďce člunem z druhé strany Tintoreras, aby mohli mít sebou foto-techniku.

My jsme odjeli do zátoky po snídani. Musel být příliv kvůli projetí kamenů u břehu. Byli na nás 2 průvodci a Chris, který jel s Marií, průvodce Javier jel s Ondřejem a my jsme se plavily s Martinou. Nedorozumění s velikostí ploutví nás zdrželo asi půl hodiny. Všude na pláži i lavičkách se povalovali lachtani a leguáni se neobtěžovali nám jít z cesty. Ploché kánoe ze sklolaminátu se zdály velmi stabilní, dokázali jsme bez problémů nasednout i sesednout. V zátoce jsme si navlékli ploutve a brýle a sklouzli do vody. Průvodci se předháněli, aby pro nás našli zajímavé ryby – papouščí ryby, rejnoka, dokonce nás několikrát obkroužil docela velký žralok /ca 2 m/. Jak slunce vycházelo, vrchní vrstva vody se příjemně oteplovala. I když se nám to zdálo zprvu nemožné, lehce jsme se vyškrábali zpět na kajaky po více jak hodině šnorchlování. Po obědě ve 13 hodin se na svoji projížďku vydala druhá skupina, která si focení moc pochvalovala. Na druhé straně bariéry viděli několik žraloků, želvu, ryby atd. V 15 hod. se vrátili a ještě vyrazili na focení plameňáků. Poslední noc na ostrově Isabela. S hotelem jsme se rozloučili opět na pláži při západu slunce. Ve městě začínal festival s volbou královny krásy, takže všude byly stánky s jídlem. Dali jsme si malou ochutnávku na ulici a šli spát. Bohužel někteří se nevyspali, neboť v hotelu se ubytovala nějaká známá ekvádorská zpěvačka, která si v hotelu udělala mejdan až do 5 hodin ráno.

9. den – Čt 15/3

Ráno vstáváme v 5,10 a odjíždíme autobusem do přístavu, kde probíhá kontrola zavazadel a jejich zapečetění – je tu docela rušno. Na loď se 3 motory se vešlo 20 lidí. Začal náš vodní přesun na ostrov Santa Cruz. Jeli jsme na plný plyn ca 2 hodiny. (Chlapeček s maminkou cestu bohužel prozvraceli, nestačili jsme jim podávat pytlíky). Ca v 8 hod. jsme dorazili na Santa Cruz do Puerto Ayora. Ostrov je obydlen asi 10000 lidmi. V hotelu El Silverstein kousek od přístavu jsme napřed dostali snídani, pak se ubytovali – hezký hotel s bazénem. V 9 hodin jsme již odcházeli k nedaleké Darwinově záchranné stanici, kde se starají o vylíhnutí z vajíček želv obrovských z různých ostrovů. Opatrně odebírají vejce a pečlivě evidují. Až malé želvičky dorostou do zhruba 20 kg tj. za 4-5 let, tak je vracejí na stejné místo. Záchranný postup se daří a skončí, až se počty želv dostanou na svoje optimum, kdy se již budou moci množit a vyrůstat bez podpory člověka. Centrum je velké a dobře vedené, nachází se uprostřed lesa obrovských opuncií. V místním baru jsme ochutnali místní pivo Endemic. Oběd jsme si zaplatili v přístavu za USD 5,- vč. džusu.

V 15 hod jsme nasedli do autobusu směr pohoří na místo zvané El Chato, kde je rezervace obřích želv. Už po cestě začalo pršet a nahoře ve výšce ca 500 m/m už přímo lilo. Když po půl hodině déšť trochu zeslábl, vyrazili jsme v pláštěnkách a gumovkách za želvami. A že jich tam bylo. Krásně se jim leskly krunýře od deště. Díky velkému lijáku jsme obešli pouze kousek rezervace. Vzdali jsme se další procházky s tím, že nás sem Chris vezme zítra, aniž bychom museli znovu platit. V 17 hodin jsme sjeli zpět do Puerto Ayora, kde ani nekáplo.

Na večeři jsme vyrazili v 19 hod. do Kiosk street – ulice, která je večer uzavřená, na okrajích jsou vedle sebe umístěny stánky s kuchyněmi, uprostřed jsou stoly a lavice. Všichni jsme si dali výbornou rybu Scorpion – brujo. Byla skvělá, ca 15-20 USD za kus. Při večeři začala debata o programu na další dny. Zítra se mělo odjet lodí (ca 20 km) na ostrov Santa Fé se šnorchlováním. Na ostrov, kde se nachází menší populace žlutých leguánů, však tato skupina nemohla vystoupit. Je to určeno pouze pro turisty z velkých výletních lodí. To se nám moc nelíbilo, takže byla dána přednost opětovné návštěvě El Chato hned ráno a odpoledne v 16 hod. návštěvě jiné rezervace želv.

Já s Martinou jsme se nakonec rozhodly pro výlet na Santa Fé a odpolední návštěvu želv.

10. den Pá 16/3
11. skupina – Míra, Vláďa, Ondra, Jiří a Marie se vydali ráno v 5,45 opět do El Chato se strážcem (ranger) Inocenciem. Krásné světlo, úžasné želvy, focení bez průvodce. Na místě dostali výbornou snídani. Focení bylo super, protože bylo bez lidí. V 11 hod. se vraceli zpět do hotelu. Míra fotil pelikány v přístavu.

Pokračování focení želv bylo odpoledne v 15,30 už v plné sestavě v centru Manzanillo (Malé jablko – strom, který plodí malá, jedovatá jablíčka, které žerou pouze želvy). Focení už nebylo tak pěkné.

2. skupina – já a Martina jsme absolvovay výlet lodí Niňa Bella k ostrovu Santa Fé. Bylo nás celkem 8 – 3 lidi z Ecuadoru, 2 z Argentiny (matka a dcera dnes bydlí v San Diegu), studentka Francesca z Malty (chce poslat fotky na fgalea92@msn.com). Hezky zorganizovaný výlet – jízda tam trvala přes hodinu. První šnorchlování asi hodinu bylo u útesu ostrova S.F. – krásná čistá voda, velké množství ryb ve velkých hejnech. Pak jsme popojeli blíž k pláži do laguny, kde se vyloďují turisté z výletních lodí, a malými čluny se dostávají na ostrov, kde žijí žlutí leguáni. Návštěvy jsou sledovány pobřežní policií, takže pro nás nebyl možný vstup na ostrov. Místo toho jsme v mělké vodě šnorchlovali mezi lachtany, kteří se s námi evidentně hráli. Bylo to úžasné, byly tam celé lachtaní rodinky, malí se o nás vyloženě otírali, velcí samci působili útočně. Na lodi jsme dostali skvělý oběd. Při zpáteční cestě posádka nahodila na záď dva pruty a během ca 20 minut chytili 2 pěkné tuňáky. Střídaly jsme se s Martinou nahoře u kapitána, dostaly jsme sushi s čerstvého tuňáka a užívali si krásnou jízdu. Ještě jsme zastavili na krásné pláži na Santa Cruz nedaleko Puerto Mureno. Zdržení asi 30 minut kvůli koupání i focení leguánů.

Zpět jsme dorazili v 15,30, v přístavu už na nás čekali ostatní. Tak jsme i s mokrými plavkami nastoupili a za chvíli si užívali opět procházku a focení mezi želvami. Večeře byla opět na „Kiosk street“ – vyhlášený grouper však nebyl tak dobrý jako včera skorpion.

11. den – So 17/3

Odjezd autobusem v 10,30 na ostrov North Seymur. Kromě nás bylo v malém autobuse bez klimatizace dalších 8 lidí vč. 3 Čechů. Jeli jsme přes celý ostrov S. Cruz do přístavu, odkud se také převáží na letiště. Malým motorovým člunem nás převezli na větší loď Espaňola. Seděli jsme nahoře před kapitánem. Ve srovnání s včerejším výletem byla rychlost lodi velmi pomalá. 20 km jsme jeli víc jak hodinu k ostrovu Severní Seymur (malý neobydlený ostrov ca 1,9km2), který je obrovským hnízdištěm hlavně fregat velkých a modronohých terejů, a také jediným místem, kde se nacházeji suchozemští žlutí leguáni (kromě malé kolonie na Santa Fé). Jsou větší než mořští leguáni. V době naší návštěvy v pravé poledne byla většina z nich bohužel zalezlá. Přesto jsme jich několik viděli v různých situacích. Okruh ca 3 km po ostrově trval asi 2 hodiny. Nejkrásnější bylo ale množství ptáků, kteří zde hnízdili celkem blízko nás. Nepříjemné pro focení bylo hlavně špatné světlo (poledne) a také časový limit, vymezený každé skupině, která na ostrově přistála. I když se tempo nakonec zvolnilo, poznamenalo to naši náladu. Pokračovali jsme lodí na malý ostrůvek Mosquera – úzký pruh 120x600m zlatých pláží z jedné strany, z druhé strany divoká lávová skaliska (prý je zde dobré místo na hloubkové potápění). Krátce jsme šnorchlovali opět s lachtany. Plavání nás připravilo na oběd na palubě – tuňák s rýží a zeleninou, meloun, džus. I pivo jsme si mohli koupit za USD 4,-. Dost jsme litovali, že Chris nezvládl zadání fotografů a nerezervoval loď jenom pro nás, abychom měli lepší a delší čas na focení tak vzácných žlutých leguánů. Vrátili jsme se v 16,30 – volno. Nákupy + večeře v restauraci La Garrapata za ca 30USD,-. Večer - poslední posezení na Galapágách v hotelu u bazénu.

12. den – Ne 18/3

Den odletu do Quita – odlet 15,42, odjezd z hotelu byl ve 12 hod. Někteří ještě jeli ráno fotit želvy. Cesta na letiště byla celkem složitá – autobusem přes celý ostrov, nástup do ferry, pak opět autobus už na ostrově Seymur až k letištní hale. Tentokrát jsme nepřistávali ve Guayaquilu. Ještě za světla jsme přistáli a ihned nastoupili do autobusu cestovky Adveture Journey. Už za tmy jsme vystoupali přes Andy do průsmyku ve výšce 4015 m/m za zhruba 30 minut. Nestačili jsme si profukovat uši, jak nám zaléhali. Při klesání bylo nutno jet pomalu, protože byla mlha, možná i námraza na silnici. Po necelých 2 hodinách jsme ve výšce 3300m/m dorazili do městečka Papallacta, centrum stejnojmenné provincie. Název znamená šamanovo území, kde dřív skutečně sídlil šaman a léčil termální vodou. Komplex Hot Springs – resort Termas Papallacta byl úžasný – dřevěné přízemní budovy kolem termálních jezírek různých teplot, pěkná restaurace. V jezírkách je vulkanická voda – léčí revma. Hned jsme si dali večeři (ekvádorskou polévku, steak či jehněčí). Bohužel jsme zde spali pouze jednu noc. Přesto jsme se ještě ve 22 hod. vykoupali v teplé termální vodě ca 40 stupňů, i když venku bylo asi 9. Při jasném počasí jsou vidět vysoké vrcholy And vč. sopky Artisana 5760m/m.

13. den – Po 19/3

Ráno bylo bohužel zataženo, takže z výhledů na vrcholy nebylo nic. Kousek od resortu jsou velké termální lázně, vč. procedur. Na svazích hor se pásla stáda krav a ovcí. Ve městě Papallacta je přečerpávací stanice na ropu, která se převádí přes Andy do Quita a dále k pobřeží. Ca v 11 hod. odjíždíme k řece Guango, kde je rezervace kolibříků, 1900m/m. Stanice má i ubytování, kde je tč. velká skupina ornitologů/fotografů z USA. Fotíme u pítek a naaranžovaných květů. S Marií se jdeme podívat dolů k divoké řece Guango, plné velkých kamenů a peřejí. Odjíždíme a brzy začíná pršet, postupně leje jako z konve. Stále klesáme z mlžného pralesa do deštného. Nejvíce zde prší v měsících VI, VII, VIII, nejméně XII, I, II, prosinec je nejvhodnější měsíc na pozorování ptáků. Nejvíce lidí v Ecuadoru žije na pobřeží, nejméně v Andách a Amazonii. V horách žije největší medvěd Spectacul bear /výška 2 m, váha 400 pounds/. Za stálého deště zastavujeme po 2 hodinách jízdy na oběd v motorestu u silnice. Dáváme si sladkovodní rybu tilapia dušenou v banánovém listu s jukou místo brambor + jungle čaj (z listů rostliny guayusa),  polévka sopa de galina zřejmě ze staré slepice byla hrozná. Postupně přestává pršet, stále klesáme přes město Tena (ca 30000 obyv.). Zde žil poslední Inka, který se schovával v jeskyních a v noci vyrážel proti Španělům. Asi v 15,30 jsme byli již v deštném lese v Amazonii, ca 300m/m a zastavili za mostem přes řeku Arajuno. Hned nás naložili do velké, motorové kanoe i se všemi zavazadly a vezli proti proudu řeky Arajuno asi 15 min. Řeka byla mělká, kanoe měla co dělat, vyhýbat se kamenům. Čekala na nás příjemná lodge  itamandi hned nad řekou. Kapacita je asi 50 lidí. Prostorné pokoje, okna pouze se síťkou proti hmyzu, hezká sprcha a WC. Personál nás přivítal s wellcome drinkem. Restaurace a bar u skvělého bazénu, kolem hotelu prales. Část lidí se hned po ubytování jela projet stejnou velkou, motorovou kánoí, zda něco nenafotí, ale nic z toho nebylo. V 18,30 jsme šli s průvodcem a baterkami na noční procházku pralesem. Průvodce postupně nacházel hlavně pavouky, kobylky, bohužel žádná žába či had. Večeře byla skvostná – skopové medailonky s čočkovou rýží, polévka z guinei, zákusek créme brulé – kuchař je výborný. V hotelu není signál ani wi-fi, nabíjet přístroje lze pouze v restauraci, kde je kvůli tomu hodně zásuvek. Spát jdeme ve 21,30, ráno bude vstávat brzy.

14. den – Út 20/3

Vstáváme v 5,45, snídaně skvělá formou bufetu. V 6,15 odjíždíme po řece proti proudu asi 20 min. a vystupujeme na kluzký břeh a upravenou stezkou stoupáme po příkrém svahu, na místo Parrot Clay Lick-Saladero, kde se ráno shlukují papoušci, aby na kousku skály ozobávali horninu, která je plná minerálů, které ptáci potřebují pro lepší trávení stravy, hlavně oříšků. Podobně to dělají také prasata a tapíři. Zelení papoušci přiletěli asi po hodině čekání, nebyly jich stovky, ale desítky. Focení nebylo jednoduché, hlavně kvůli úhlu z místa focení. Po návratu byla snídaně, pak fotografický „workshop“: opička tamarin saddle back (mládě, které si zvyklo na rangera), dále dvou žab, které ranger donesl. V 10 hod. jsme s kanoí dojeli po proudu řeky do domorodé indiánské komunity Amazonian Kichwa. Ukázka sklizně juky-batáty, informace o složení a životě komunity. Na tomto místě žije 8 rodin, děti od 4-12 let zde mají dvoutřídku, pak jezdí do školy do města (ráno odchází v 5 hod., vrací se ca v 15 hod.). Donedávna byl hlavní způsob obživy prodej vypěstovaných potravin – banány, kakao, káva atd. Protože ceny kávy velmi klesly, stává se hlavním příjmem turistika. Malé děti nám předvedly místní tanec. Pak jsme viděli výrobu kysaného nápoje chicka z juky – uvaří se, rozšťouchá + doplní sweet potato, který nastartuje fermentaci. Dá se do listů banánu a nechá 3 dny kvasit, pak se zaleje vodou a pijí i děti. Po dalších 2 dnech se objeví alkohol. Připraveno pro nás bylo jídlo, upravené na ohni v banánových listech – říční ryby, pečené banány, zelenina, čokoláda i pečení červi. Chutnali celkem dobře, jí se bez hlaviček. Hlavním cílem návštěv turistů je nákup suvenýrů – korálky, náramky z rostlinných plodů, píšťalky, závěsy z peříček ptáků, ozdobené skořápky z ořechů atd. Každý z nás utratil cca 30-50 USD. Po návratu z vesnice byl v hotelu oběd. V 15 hod. jsme za vydatného deště nastoupili do kánoe a jeli po proudu řeky Arajuno asi hodinu. Tok řeky byl po předchozím dešti dost vzedmutý, barva byla žlutá. Postupně se do řeky přidávaly další přítoky, až řeka sama se vlila do velké řeky Napo. Na březích se rozkládaly indiánské vesnice, děti se koupaly v řece, ženy praly prádlo. V místě Záchranné stanice zvířat jsme vyfotili tapíra, který se z vody vracel do stanice. Ve větvích stromů na břehu jsme fotili 3 druhy opic – woolly monkey, quaral monkey, capucino monkey. Některé z nich byli na větvích velmi blízko nad našimi hlavami. Při návratu jsme ještě vystoupili a podívali se k malé laguně s kajmany. Kromě nich nad námi létali velcí ptáci – stinky turkey a Itoqtzin (téměr pravěký velký pták). Cesta zpět trvala asi ¾ hodiny při západu slunce. Večeře v hotelu a plánování posledního dnu v Amazonii. Jedna část přijala nabídku na rafting (cena USD 90), druhá chtěla workshop hadů v hotelu a následné focení opic.

15. den – St 21/3

Ráno po snídani byl workshop hada „irin“ a malé žabičky. V 10 hod. skupina já, Marie, Jirka, Mirek a Chris odjela kanoí a pak Hyundai minibusem na zážitkovou plavbu raftem (ten byl již upevněn na střeše auta). Šéfkou raftu byla Lis, křehká dívka z Belgie (27 let), krásná, svalově vypracovaná dívka se zkušenostmi raftingu a kajakingu z Kanady a Ecuadoru. S námi sjížděl vodu ještě Ecuadorec na malém kajaku, jehož úkolem je jet napřed a ukazovat nám nejlepší trasu a také působit jako záchranář, pokud by někdo z nás vypadl z lodi. Stoupali jsme zpět do hor přes město Tena asi hodinu, než jsme dorazili k řece Hatun Yaku. Svlékli jsme se do plavek, dostali nepromokavou kazajku a vestu, kterou nám pevně upevnili na tělo – měla sloužit k našemu vytažení zpět na loď, pokud bychom se tam nemohli dostat sami. S pádlem jsme sestoupili k divoké a studené vodě. Spolu s pádlem jsme obdrželi instrukci o pádlování a příkazech, které bude nutné bezpodmínečně plnit – forvard=všichni pádlují dopředu, back=všichni pádlují dozadu, right forward=pouze pravá strana dopředu, left forvard=pouze levá dopředu, right back=pouze pravá dozadu, left back…. Nejdůležitější byl příkaz hold, což znamenalo vyndat pádlo, držíce ho jednou rukou a volnou rukou se chytil provazu zvenku raftu. Konečně příkaz down znamenal rychlý sed na dno raftu. Vzhledem k angličtině a hluku peřejí byly příkazy křehké Lis špatně vepředu slyšet, takže docházelo ke kuriozním situacím. Jedině příkaz down jsme pochopili ihned, když se na nás řítila vlna z peřeje, a my už jsme se viděli ve vodě. Následný naléhavý příkaz forward nemohl být při nejlepší naší vůli rychle splněn, neboť jsme se teprve hrabali z dna lodě. Z počátečního stresu jsme se brzy otřepali a jízda nás začala bavit. Asi po 2 hodinách jsme zakotvili na pláži, kde naši průvodci připravili skvělé domácí občerstvení. Další jízda už byla klidnější, jak jsme postupně klesali – ujeli jsme 25 km z výšky 700 do 300m/m. Zhruba v 16 hod. jsme ukončili plavbu, převlékli se a autobusem dojeli zpět k řece Arajuno a kanoí do lodge. Byl poslední večer, večeře byla skvělá, bylo nám trochu smutno, že zájezd končí. Všichni jsme balili.

16. den – Čt 22/3

Ráno snídaně v 7 hod., transfer kanoí k autobusu, který se pro nás vrátil z Quita. Cestou jsme měli navštívit motýlí farmu a focení opic ve vesnici Misahualli. Jedná se o známé výchozí centrum do Amazonie na řece Napo. Bohužel farma byla náhle uzavřena ministerstvem pro ekologii, prý jde o trápení zvířat. Majitelé farmy museli motýli vypustit. Bohužel to bylo velké lákadlo pro turisty, protože vidět motýly v přírodě je velmi náročné. Všude kolem pobíhaly opice.

Po krátké zastávce ve městě, kam jsme museli dojet velkou objížďkou, jsme nastoupili cestu zpět, velké stoupání přes velký Národní park Artisana – 570 km2 – park je zatím bez stezek. Sopka Astisana byla opět v mracích. V městečku Baeza jsme šli na oběd do výborné restaurace GINA – výborné churasco – plátek hovězího a 2 volská oka, hranolky, zelenina, rýže za USD7,-. Ochutnali jsme i alkoholický nápoj caňa (tequila ze třtiny), v lahvi byl naložen mořský koník. Za průsmykem ve výšce 4000-3800 m/m jsme fotili. Pak náš řidič autobusu při klesání ve svahu u dálnice zahlédl medvěda – Andian bear. Samozřejmě jsme hned zastavili a na dálku ca 300 m fotili. Počasí bylo příjemné, do hotelu jsme dorazili za světla, ubytování opět v hotelu Mercure.

Chris nás pozval na závěrečnou večeři do luxusní divadelní restaurace v centru Quita, která nebyla plánovaná – jako omluvu za některá nedorozumění v programu cesty. Večeře byla skutečně výborná:

• Předkrmy – ceviche z krevet, empanadas, chobotnice
• Hlavní jídlo – sea bass, biftek
• Moučník – smažené banány s čokoládou, sorbety z různého trpického ovoce

 Během večeře jsme každý z nás vyslovil svůj největší zážitek z cesty:

Mirek – Giant turtles

Vláďa – Seymur – fregaty a terejové

Martina – všechno

Ondra – hlavně skvělý tým

Jiří – Giant turtles

Marie – hlavně prales – příroda, rostliny, květiny a Lava tunels

Marcela – podmořský svět, Lava tunels, Kirken Rock

 Večerní procházku po Quitu nám nedoporučil, kriminalita je tam dost vysoká.

Tak jsme se vrátili do hotelu a každý jsme šli balit. Skupina business třídy vstávala ve 2 ráno, odlet jejich letadla byl v 5 hodin přes Bogotu, Istanbul, Praha.

17. den – Pá 23/3

Ráno ve 4,15 odjíždějí Mirek a Vláďa autem do ptačí rezervace Paraíso de Paz de las Aves asi 80 km od Quita v horách – prales ve výšce 1200 m/m, USD 120/os vč. tipu. Jednalo se o velmi pěknou ptačí rezervaci, opravdu typický mlžný prales. Focení hlavně skalňák andský, tukan, drobné ptactvo. Dorazili po poledni zpět do hotelu.

Já jsem si v 10 hod. najala taxík s řidičem, který mluvil pouze španělsky, a za 10 USD jsme spolu objeli nejdůležitější památky Quita – La Ronda, Plaza a klášter San Francisco, basilika, katedrála, Plaza Grande atd. Návrat do hotelu ve 13 hodin.

Ve 14 hod. nás řidič autobusu odvezl na letiště – už byla docela dopravní zácpa, přesto jsme byli ve 14,45 na check-in. Letadlo odlétalo sice na čas v 17,40, ale k našemu překvapení mezipřistálo v Guayaquilu v 18,15. Museli jsme vystoupit, zavazadla zůstala v letadle. Na letišti jsme strávili 2 hodiny, odlet byl ve 21 hod. Letadlo bylo zcela zaplněné. Cesta trvala ca 8 hodin. Přistání v Amsterdamu 24/3 ve 12,40, ale náš spoj do Prahy letěl až ve 20,20. Přebookování nebylo možné.

Já s Vláďou jsme si koupili zpáteční jízdenku vlakem z letiště do centra Amsterdamu za EUR 9,60. Ve městě se dosud pošmouraná obloha změnila na krásné slunečno. Takže 8 stupňů se sluncem bylo nakonec příjemných. Stačili jsme z nádraží obejít část hlavního kanálu, dát si pivo a podél dalšího kanálu zpět. V Holandsku se teprve ukazovalo jaro, ale turistů už bylo všude hodně. Dorazili jsme zpět na letiště v 16,45 a podstoupili jsme nutné prohlídky zavazadel atd. Cesta do Prahy proběhla rychle, kufry přišly včas.

Tak Ahoj a zase někdy!!!!!!!

 

CESTA BYLA KRÁSNÁ, POHODOVÁ, PŘÍJEMNÁ!!!!!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Ing.Marcela Schramlová

 

V roce 2019 se vracíme se všemi možnými povoleními pro filmaře. (poznámka M.CH.)