Labuť zpěvná
Rozšíření
Druh rozšířený v subarktických částech Eurasie a Severní Ameriky. Je poměrně hojným druhem labutě. V roce 2015 činil odhad světové populace 180 000 jedinců, evropské populace 50 600–65 500 jedinců a odhaduje se, že evropská populace roste.
Česká republika Počátkem zimy nepravidelně a nepočetně protahuje, příp. nepravidelně v malém počtu zimuje (max. do 15 jedinců), výjimečně se zdržuje přes léto. Poprvé v ČR zahnízdila v roce 2017, a to u Zámeckého rybníka (uváděn též jako Chropyňský rybník) v Chropyni, okres Kroměříž. Samice byla v roce 2016 v Německu okroužkována a je označena límcem.
Popis
- Délka: 140–160 cm
- hmotnost: samec 6400–12 900 g, samice 5200–9800 g
- rozpětí: 205–235 cm.
Stejně jako ostatní labutě má robustní tělo, dlouhý štíhlý krk a silný zašpičatělý zobák. Opeření celého těla je jasně bílé (v zimě na hlavě a krku světle hnědé), končetiny černé, zobák černo-žlutý. Samec se zbarvením neliší od samice. Mladí ptáci jsou světle šedí, příp světle hnědí. Plovoucí labuť má krk vzpřímený a křídla přitištěná k tělu. Let je tichý. Je vytrvalým a zdatným letcem.
- Velikostí se podobá v ČR běžné labuti velké, ale nedosahuje její hmotnosti a je štíhlejší. Rozpětí křídel má stejné, někdy i větší. Na rozdíl od labutě velké se zobákem černo-oranžovým má zobák černo-žlutý a hrbolek na čele výrazně plošší. Zatímco labuť velká drží krk v typickém esovitém tvaru, labuť zpěvná jej drží zpříma.
- Od podobné labutě malé, se kterou bývá ve volné přírodě zaměňována, ji lze rozeznat díky tomu, že je mnohem větší a že žlutá barva na zobáku je protažena klínovitě dolů dopředu (zatímco u labutě malé končí rovně).
Hlas: Troubení připomínající zvuk pozounu „húuk húukuk“, v letu může být troubivě zesíleno. Odtud patrně i národní názvy labutě zpěvné (dánsky sangsvane, finsky laulujoutsen, francouzsky cygne chanteur, německy Singschwan, norsky sangsvane, slovensky labuť spevavá, španělsky cisne cantor, švédsky sångsvan...). Dungel a Hudec uvádějí časté troubivé „anghe“ v letu i na vodě.
Žije obvykle v menších skupinách, občas se vyskytuje i v početných, až 1000členných hejnech. Tvoří trvalé páry, které spolu obvykle setrvávají po celý život. Dle Podpěry uvádí Hudec, že páry se tvoří již ve druhém roce života, ale pohlavně dospělí jsou až ve čtvrtém roce. Nejstarší kroužkovaný pták se dožil 7 let a 6 měsíců.
Hnízdí v severské tundře na březích jezer, nádrží, pomalu tekoucích řek, na ostrůvcích, v mokřadech a bažinách. Otevřené tundře se obecně vyhýbá. Hnízdí jednou ročně, v dubnu až červnu. Hnízdo je kupka z klacků, rákosí a jiných travin, postaveno je na suché zemi nebo v mokřadu. Někdy užívá stejné hnízdo po několik let, opravuje je. Obvykle klade 4–7 (max. 12) nažloutle bílých vajec, na kterých sedí téměř výhradně samice. Samec při hnízdění hlídá okolí a samici na hnízdě střídá, když jde hledat potravu. Mláďata se líhnou zhruba po 36 dnech. Prachové peří mláďat je šedé nebo hnědé a plně mizí zhruba mezi 80. až 90. dnem života. Nekrmivá mláďata doprovázejí oba rodiče asi 6 týdnů, do vzletnosti. Do zimoviště odlétá rodina společně.
Podobně jako ostatní labutě se živí především vodními a suchozemskými rostlinami (kořínky rostlin vyhrabává zobákem), navštěvuje i pole, kde požírá obilniny a cukrovou třtinu. Požírá i měkkýše (plže, mlže).
save life!