Tygr indický
Tygr indický (Panthera tigris tigris) také zvaný tygr bengálský je nejpočetnější poddruh tygra. Vyskytuje se převážně v okolí ústí řeky Gangy, v Indii a Bangladéši.
Popis
Tygří samci váží v průměru kolem 210 kg (rozptyl 180 - 250 kg), obzvláště velcí jedinci až okolo 300 kg, zcela výjimečně zřejmě i více. Dosahuje délky okolo 3 m (včetně ocasu), nejdelší změřené kusy až okolo 320-330 cm (Např. slavný "Bachelor of Powalgarh" měřil 322,6 cm). Výška v kohoutku činí přibližně 100 cm (max. 110 cm). Délka hlavy činí 25-38 cm.
Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží obvykle 100-160 kg. V kohoutku měří zhruba 80 cm, délka hlavy je 20-30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m a váhy 150 kg, délka zubů se pohybuje 4 - 5 cm.
Indičtí tygři dorůstají podobné velikosti jako tygři ussurijští a spolu s nimi jsou tak největšími kočkovitými šelmami na světě.
Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto - až oranžovo - hnědém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Černé pruhy na jeho srsti totiž připomínají stíny rostlin a větví.
Výskyt
Tygra indického můžeme nalézt především v Indii, Bangladéši, Nepálu, Bhútánu, Sundarbans a Myanmaru (dříve Barma). Z toho plyne že se jedná o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km2. Podle odhadu z roku 2010 se vyskytovalo ve volné přírodě kolem 2500 jedinců.[2] Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (podle zmíněného odhadu až 1650 jedinců; podle novějšího odhadu z roku 2014, jehož závěry jsou však zpochybňovány, činila populace 2226 jedinců v Bangladéši (kolem 450 jedinců) a v Nepálu (cca 150 jedinců). Pár desítek tygrů žije také v Myanmaru, ti ovšem již nejsou geneticky „čistí“ kvůli páření se se zástupci jiného poddruhu.Tygr indický je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Indický Projekt tygr pomohl ke zvýšení populace, na rozdíl od tygra ussurijského (sibiřského) již indický tygr nepatří mezi kriticky ohrožené druhy.
Podle odhadů žilo v 19. století na naší planetě kolem 50 tisíc kusů, ale kvůli ztrátě přirozeného životního prostředí a pytlákům se jejich počet rapidně snížil. Byli loveni nejen pro jejich kůži, ale také pro jejich kosti a zuby, které se využívaly v tradičním východoasijském lékařství.
Potrava a způsob lovu
Tygr je samotářské zvíře lovící převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněné zvířata. Útočí tak, že se nejdříve připlíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).
save life!